SEE YOU IN HELL + LAHAR miniturné 21.-23.4. 2005

(sepsal Phil Hell)

 

Bez zbytečných úvodů a sáhodlouhých vstupních informací začínáme:

 

21.4. Lipsko – Zoro (+ PORNBEAT)

Tom vyjel sólově do Písku (bydliště LAHAR) už o den dřív, aby tam zalehnul pod Gizbernovu (basa/LAHAR) jehlu a nechal si potetovat svou tlustou nohu, takže z Brna vyrážíme po práci Beňovou miniaturní felicií jen ve třech, ovšem naložení až po střechu, neboť sebou vlečeme ještě cca 300 desek pro německé labely, co se podílely na vydání split singlu s MASS GENOCIDE. O pět a půl hodiny po startu a po jednom menším zabloudění před Drážďanama jsme na starém známém místě – je přesně čtvrt na jedenáct a pomalu se chystá první kapela PORNBEAT odněkud z Německa. Už po cestě mi posílá Tom SMS, že jídlo pro kapely je jako vždy v Zoru  v množství nadměrném a že s LAHAR pouze žerou a žerou, naštěstí i na naší vyhládlou výpravu zbylo – bohužel jsou však místní delikatesy natolik exotického původu, že s jejich bližším popisem moc neposloužím. Snad něco jako rýže na kari, zapékaná zelenina, veganské koláčky, saláty atd. atd., takže i my žereme a žereme. Aha, ale asi bych měl napsat taky něco ke koncertu... Tak dobře, úvodní PORNBEAT se sem dnes moc nehodí, melodický HC občas dokonce snad s prvky ska, nic pro nás...  SEE YOU IN HELL – ani ne hodinu po dojezdu do cíle se vrháme na pódium a celkem to jde, přední řada řádí, padá i přídavek a po koncertě útok na distro, no a LAHAR pak přítommné dorážejí zcela svou fastcore smrští, na kterou se dokonce strhává na německé poměry velice slušné křepčení, kterému vévodí mohutná germánsko-pohanská postava zpěváka IDIOT SAVANT Ronnyho, který naší mini-šňůru organizuje.

 

22.4. Glauchau – Taktlos (+ ???, LONEDROP)

Glauchau je kousek od Chemnitzu, takže přejezd pouze nějakých 80 km jižním směrem a tedy prostor na důkladné prospání se a následné poflakování po okolí (v Lipsku stejně nemá smysl nikam jinam chodit – squatersko/punková čtvrť okolo Zora, resp. to, co z ní zbylo, lidem jako jsme my ke kulturnímu vyžití zcela stačí). Okupujeme dětské hřiště s mnoha pro nás dosud neznámými atrakcemi a vtipkujeme na téma, jak dlouho by obdobné zařízení – mezi jehož základní stavební materiál patří barevné kovy - vydrželo v místě mého současného zaměstnání. Squaterská ulička Stockartstrasse je opět o nějaký ten vyklizený dům menší, všude okolo vyrůstají novostavby –  jsem zvědavej, kdy přijde demoliční výměr i na Zoro. Snad to ještě chvíli vydrží, protože tohle je pro nás společně s Danzem v Regensburgu a punkovou farmou ve Stemwede rozhodně nejlepší koncertní místo v Německu.

To autonomní centrum Taktlos ve vesničce Glauchau je něco úplně jiného – objekt snad patří nějaké církvi (něco takového jsem zaslechl) a město do něj mohutně investuje – vevniř visí výstava fotek dokumentujících, jak jim stavební firma opravuje fasádu. Tradiční německý model, kdy, aby se mládež moc nezkazila, dá se jí k užívání barák, který si sama (resp. pod dohledem sociálního pracovníka) spravuje - pokud město není vstřícné, obsadí si místní rebelové nějaký prázdný objekt sami a fungují tam pak úplně po svém, dokud je nezlegalizují (což bych řekl, že je častější) anebo nevyklidí. Při zběžném pohledu na mapu zjišťuju, že jen podél hranic s ČR jsem hrál spoustu koncertů po takovýchto místech v dírách jako Schwarzenberg, Freiberg, Altenburg, Aue, Hammerstadt atd. – u nás bohužel nic takového neexistuje ani ve velkých městech. V tomhle je Německo neuvěřitelně dopředu – těžko by mě napadly lepší příklady toho, kde si může člověk v praxi ověřit své (často velmi idealistické) představy o fungování společnosti nebo kde se může skutečně naučit samostatnosti a tak nějak dospět, než když dostane k užívání takovýhle objekt – a může v něm dle libosti organizovat nejrůznější kulturní či politické aktivity. Samozřejmě, že v těch oficiálních mládežnických (to jsou ty bez onoho přídávného jména „autonomní“) centrech je to oproti squatům pod kontrolou, ale ta není zdaleka tak striktní, jak by se dalo čekat – všude se prodává alkohol, po zdech visí ultra-levicové plakáty a konají se nejrůznější přednášky s obsahem zcela extrémistickým (alespoň podle našich policejních definic). Zřejmě to ale místním úřadům stále vadí míň, než kdyby se mládež jen tak poflakovala po ulicích... Anebo je to tím, že jsou u sousedů němečtí spoluobčané už od školy vychováváni k větší samostatnosti a k většímu sebevědomí a pak si díky tomu dokáží na radnici vynutit existenci právě takovýchto baráků? Tak nějak to asi taky bude. Dobře, od (pro nás) velmi neveselých politologických úvah radši  ke koncertu:

Je sobota, takže přišlo ještě o něco víc lidí než včera, tekutiny i pevná strava jsou nám servírovány v množství více než nadměrném a jediným stínem dnešního večera je tak kromě menší rvačky mezi přítomnými oji (zřejmě není náhoda, že zde každý druhý cruster nosí nášivku „Oi Free Youth“ anebo placku s červeně přeškrtnutým „Oi“) počet kapel a pozdní začátek. My tak končíme až po půl druhé a to už je pro provozování velmi rychlého hardcore hodina poměrně smrtelná, kór když před náma hrají čtyří další hlučné kapely: LAHAR (opět divočina, místní osazenstvo složené vesměs z náctiletých crusterů a deutschpunks šílí), LONEDROP (kapela organizátorů koncertu – skvělá show, kdy v úvodu hraje hudba z hororu a do ní zpěvák v kukle postupně oběsí všechny členy na oprátkách – pak už je to až do konce jen nepříliš sehraný a nepříliš zajímavý crust), IDIOT SAVANT (chystají split 10“ právě s LAHAR, hudebně mě tato kapela příliš neoslovuje – emotivní hardcore smršť v níž je těžké se zorientovat, řekl bych...) a ještě jeden místní spolek úplně na začátek u něhož jsem nezachytil název, ale stejně jako LONEDROP velmi mladá záležitost v crust duchu. Na image přítomných je vidět, že řadu z nich obléká módní salón Barvák – nášivky DREAD 101 či MALIGNANT TUMOUR jsou zde poměrně časté a členové LONEDROP hráli jeden v triku MASS GENOCIDE PROCESS a druhej v SEE YOU IN HELL (byla by to pěkná fotka na split singl!). Kromě toho, že jeden z rozzuřených ojů při odchodu z už zmiňované rvačky rozbil loktem prosklené dveře (klid, radnice to zacvakne) se už zajímavého událo jenom to, že nad ránem dle očitých svědků (Beňo) přijelo ke klubu auto, vyskočili z něj rodiče, nafackovali onášivkovanému synovi, vzpouzejícího se crustera nacpali do auta a odjeli domů. A taky někdo nablil do sprchy v luxusně zařízeném prvním patře, kde jsme spali.

 

23.4. Niesky – H.O.L.Z. (+ BIZARRE X)

Shrabujeme více než sympatický cesťák za včerejší koncert (180 EU!) a pomalu vyrážíme směr nejvýchodnější východ, protože vesnice Niesky leží kousek od polských hranic. Na jejím začátku a konci jsou na sloupech cedule s plakátem na dnešní koncert – něco jako když k nám přijede cirkus. Mládežnické centrum H.O.L.Z. je už pak pro nás definitivní ranou mezi oči – i na německé poměry super-luxusní záležitost s jejímž popisem vás radši zatěžovat nebudu. Velké pódium, mohutná aparatura a dokonce i světelný park mě zase na druhou stranu až tak moc netankujou (radši bych hrál ve sklepě), ale pro ilustraci místních poměrů to bohatě stačí.

Ronny předem upozorňoval, že obecentsvo v těchto končinách je spíše nevděčné a statické, což se samozřejmě ukazuje jako svatá pravda, ale u německých sousedů je to zcela běžný jev, takže to nějak neřešíme. Koncert před zhruba padesátkou přítomných odpaluje duo BIZARRE X – veterání power violence/fastcore z nedalekého Bautzenu, týpci smažící už od počátku 90. let stále to samé a to je na nich nadmíru sympatické – snad si na ně vzpomenete ze společného turné s KENT BROCKMANN po Čechách a Slovensku v roce 2002 (taky mají split singl). Chlapíkům už taky hrne na tři pětky (nebo už na čtyři?) a jejich výdrž je vskutku obdivuhodná – a hlavně tenhle styl už dnes skoro nikdo nehraje. Doufám, že naše končiny opět poctí svou návštěvou! Se SEE YOU IN HELL pějeme zhruba v půlce koncertu posílení o Žrouta (bicí/LAHAR) cover od KERNu, na který v zápětí navazuje nekompromisní „Ausgebombt“ od SODOM, ale ani tato soustředěná metalová palba nerozehřeje Germány k většímu řádění. Na LAHAR je to obdobné, Ronny opravdu nelhal.

Po koncertě míří Jihočeši zpátky do Glauchau porotože tam Korek při odjezdu zanechal kufřík se všemi efekty, my míříme o 20 km dál do dalšího mládežnického centra (v Hammerstadtu, kde jsme hráli před 3 lety na fesťáku Para Rayo), protože v Niesky se nedá spát. Při odjezdu si říkám, že následujících cca 12 hodin (spaní v Hammerstadtu a cesta 450km domů až po setkání s rodinou v teple domova) se stejně absolutně nic zajímavýho nestane a že bych tuto část svého mrzkého života nejradši celou přeskočil. No a opravdu se v tomto časovém úseku vůbec nic zajímavého nestalo.

Vřelý dik patří Ronnymu a LAHAR za skvěle strávené tři dny!

 

Fotodokumentace tady.