Rozhovor ze stránek www.periferia.cz ze začátku roku 2010
 
Takže nebudeme chodit kolem horké kaše a vynecháme tradiční úvodní kecy co, kde a jak, protože vás tady už stejně každej zná. Nás budou zajímat úplně jiné věci.

1. Jak je to se splitama s Lobotomia a Systematic Death? Jak se vůbec přihodí, že se podaří domluvit split s takovejma legendama?
Filip: Jak hluboko do historie mám při odpovídání téhle otázky zabrousit? V případě LOBOTOMIE by to asi bylo až někdy do roku 1994, kdy jsem poprvé v podání FORCA MACABRA slyšel nesmrtelný hit „Mosh To Die“ (na split singlu s CORPUS CHRISTI a možná i naživo, ale kapela byla tehdy tak opilá, že to nešlo poznat) - původně právě od těchto brazilských veteránů. Tehdy by mě určitě nenapadlo, že s touhle kapelou jednou budeme hrát společné koncerty a to ještě ke všemu přímo v jejich domovském Sao Paulu!
Seznámili jsme se, když tady byli podruhé SICK TERROR (v r. 2006 tuším) a zpíval s nima na tomhle turné Marco, zpěvák LOBOTOMIE. Pak jsme byli v r. 2007 v Brazílii, tam jsme si poprvé společně zahráli a teď, když jsme byli na podzim 2009 v Brazílii podruhé, tak jsme měli další dva společné koncerty. Taky jsme se v létě 2009 pokoušeli dostat LOBOTOMIU na koncert do Brna (jeli tehdy své první evropské turné), ale kvůli organizačním zmatkům na straně organizátorů jejich výletu to bylo cca týden předtím zrušeno. No a po tom druhém společném koncertě v Sao Paulu, kdy jsme hráli ve sklepě autonomního centra Espaco Improprio pro cca dvacet platících (zas dva dny předtím pro 200, aby to nepůsobilo tak depresivně, haha), za náma Marco přišel s tím, že uděláme split singl. Na místě byl i Barvák, tak se to hned začerstva upeklo - vinyl u nás na Insane Society a mini CD v Brazílii. Od té doby uběhlo pár měsíců a LOBOTOMIA přišla o kytaristu, momentálně hledají nového a tak se nahrávání válů na split singl z jejich strany odsouvá na neurčito. Ale v létě 2010 sem ale chtějí zase přijet, tak uvidíme, třeba se to pohne (a když ne, tak máme opět v záloze jednu kapelu ze země vycházejícího slunce).
Split se SYSTEMATIC DEATH má svoje prvopočátky (deset a víc let zpátky do časů, kdy jsme se k jejich nahrávkám přes různé bootlegy dostali poprvé, radši nepůjdu) asi někdy v listopadu 2008, kdy jsem byl turisticky (nevím zda-li je to ten správný výraz pro chození po koncertech, nakupování desek a párty s kámoši) v Japonsku a týpci z VIVISICK mě vzali na koncert do Yokohamy - hráli tam tehdy F.U.K. z Anglie, WARHEAD, SLOWMOTIONS, nějaké další kapely a právě SYSTEMATIC DEATH. No, samozřejmě mě vystoupení těchto znovuobnovených legend rozdrtilo a hned jsem si říkal, že by bylo super je dostat i k nám. Mimochodem na tomhle koncertě jsem se setkal i s další živoucí legendou japonského hardcore, Ishiou (zpěvák DEATHSIDE/FORWARD), kterej mi říkal, že jeho sen je hrát v Anglii a ve východní Evropě - v Anglii proto, že tam vznikl punk a ve východní Evropě proto, že tam to punx mají těžké... (že to slyšel). No, pak jsem si o nějakou dobu později začal psát s týpkem z Yokohamy, co vydává fanzin El zine, psal jsem mu do něj scene report z ČR a jen tak mezi řečí nadhodil, že když je ze stejného města jako SYSTEMATIC DEATH, tak jestli je náhodou osobně nezná a pokud ano, tak jestli by se jich nepřeptal na to, co by říkali malému výletu do střední Evropy. No a oni řekli, že ano... taky myslím dostali celkem pozitivní reference od jiných japonských kapel, kterým jsme za poslední roky tady něco zorganizovali. Upekli jsme tedy třídenní miniturné (víc kvůli jejich pracovnímu vytížení nešlo) na konec dubna a zároveň se domluvili na vydání split singlu k tomuto společnému výletu.
Oba splity jsme nahráli minulý víkend, nahrávalo se opět v jihočeském Hellsoundu a opět za mocné podpory RADIKOLOKÁTOR-thrashers ve sborech (vřelý dík, stejně jako i Honzovi/Hellsound!). Skladby „Krize 2“ a „Od Narození“ vyjdou na splitu se SYSTEMATIC DEATH, ten bude už v dubnu - první press bude 1000 kusů černý vinyl + 200 kusů speciální číslovaná edice (barevný vinyl, sítotiskem tisklý obal, plakát). Skladby „Anonym“ a Čelisti“ pak na ten druhý, uvidíme ještě, jak to celé dopadne... Oba vydá Barvák/Insane Society.
Jožka: Já bych jen rád dodal, že ono se to zase tak nepřihodí. Ono nic nikomu nepadá do klína samo od sebe, ani nám ne. Je to x let našich aktivit jak s kapelou, tak s organizováním koncertů pro další kapely. Každý rok jezdíme na jedno delší turné + hrajeme spousty koncertů po Česku, snažíme se skládat nové vály a ty pak taky nahrát a když už je máme nahrané, tak taky chceme, aby během chvilky spatřily světlo světa. Všechno si kontrolujeme sami, nenecháváme to na druhých a taky se nám pak nestává to, že bychom měli vály nahrané dva, tři roky a pořád to nebylo venku a tak podobně. Staráme se od počátku jak o dobré fungování kapely tak i o její propagaci – výměny nahrávek, psaní e-mailů atd. To stejné platí i o organizování koncertů – tiskneme spousty plakátů, letáků, které pak sami roznášíme, rozdáváme, lepíme a myslím, že se nám podařilo vybudovat statut po všech stránkách dobře zorganizovaných koncertů, čehož jsou důkazem nestále se hrnoucí prosby od lidí a kapel z celého světa o pořádání jednoho či více koncertů v Česku. Koncerty děláme v Brně na několika místech a občas organizujeme menší turné pro kapely po Česku, Slovensku + většinou Vídeň. Myslím, že tohle je všechno klasický DIY přístup k hardcore, tak jak ho vnímáme už od 90. let. Logické vyústění toho je, že když určité věci děláš několik let a děláš je dobře, tak se ti to začne vracet. Přijdou nabídky na koncerty od lidí kterým, jsi pomohl, kapela je čím dál tím známější, začnou psát lidi z USA, Brazílie, Německa….atd., lidi si začnou objednávat desky, trička, nášivky atd. a vše se dá do pohybu.        
 
2.Sugi - další hardcore / punk ikona z Japonska, která vytvořila / tvoří obal pro split se Systematic Death, jak se zrodila spolupráce s ním?
Filip: V tomto případě plně zapracovali SYSTEMATIC DEATH, kteří se s ním už léta znají a byl to jejich nápad, že ten obal udělá on a my jsme to samozřejmě s velkým nadšením odkývali. Obal už je hotový a podle mě vypadá parádně a u příležitosti turné budou s tímto motivem i trička. Že máme obal přímo od Sugiho, což je podle mě spolu s Pusheadem vůbec nejlepší hardcore kreslíř, je samozřejmě vynikající!
Jožka: Obal od Sugiho je opravdu jako splněný sen. Jsem velkým milovníkem comicsů a různých kreslených obalů desek od výtvarníků jako jsou např. Repka, Necrolord, Sugi, Pushead, Putrid, miluji obaly švédských death metalových partiček 88 – 92, obaly starých metal desek z 80. let (KREATOR, SODOM, OBITUARY, SEPULTURA, MANOWAR, IRON MAIDEN atd.), takže jsem opravdu moc rád, že SYSTEMATIC DEATH zařídili obal právě od tohoto skvělého umělce.  
 
3. V létě se chystáte na druhé japonské tour. Po prvním určitě máte nějaké zkušenosti, takže jak se tentokrát See You In Hell připravují na druhé tour? Čeho se chcete vyvarovat oproti prvnímu a na co se naopak nejvíc těšíte?
Filip: Pozvání na tohle turné přišlo jak blesk z čistého nebe, sice jsme se už loni snažili v Japonsku sami něco domluvit přes VIVISICK nebo CONTRAST ATTITUDE, ale nikam to nevedlo, tak jsme s tím přestali počítat. Pak se ale o tom, že by jsme do Japonska opět rádi zavítali, doslechl kytarista z CROW Tomio a napsal nám, že nám může pár koncertů zařídit a že by jsme si mohli zahrát společně. Lítat do zámoří každej rok je samozřejmě finančně sebevražedné a na letošek jsme původně plánovali jen nějaký menší výlet po jižní Evropě, nakonec jsme se ale domluvili, rozbili pokladničku s kapelovým fondem a vypadá to, že do země vycházejícího slunce poletíme na deset dnů na přelomu července a srpna. Zrušili jsme kvůli tomu účast na dvou fesťácích (Play Fastu a Monte Paradiso v chorvatské Pule), tak snad vše klapne na 100%. Já se do Japonska těším moc - je to má nejoblíbenější země a pochází odtam spousta mých oblíbených kapel, navíc je jisté, že si s některými z nich zahrajeme... co víc si můžu přát? Část koncertů máme odehrát přímo s CROW a druhou část organizují CONTRAST ATTITUDE a REALITY CRISIS, možná se tentokrát podíváme i do Hirošimy, což bude určitě nezapomenutelné. Ale bližší podrobnosti k turné zatím nejsou.
Moc nevím, čeho se vyvarovat - naše první japonské turné bylo super, což jsme si asi naplno uvědomili až s odstupem, když si to později po počátečním šoku člověk v klidu přerovnal v hlavě. Rád bych se tentokrát mezi jednotlivými koncerty trochu líp prospal, abych si je mohl víc užít (= asi si vemu sebou víc prášků na spaní), to je asi tak všechno. Jinak to asi bude zhruba to samé - lidi z CROW, co si pamatuju, mluví anglicky ještě hůř než Shingo (co nám dělal turné v r. 2006), takže čekám spoustu komunikačních potíží, taky úmorné mačkání se v dodávce, žádné jídlo ani pití pro kapelu a žádné peníze na letenky... jak to tak po sobě čtu, tak vlastně nevím, jestli mi to vůbec stojí za to, kdyby chtěl jet někdo místo mě, stačí napsat, haha...
Beňo: Připravují... to máš těžké, všem je nám jasný, že nás čekají další nečekaná překvapení, které vychází ze zcela odlišné japonské mentality a trochu se děsím při vzpomínce na minulé turné, kdy po celonoční jízdě v dodávce, kde jsme se mačkali jak sardinky, Japonci zastaví na kraji města a suše prohlásí „sleeping now“ a usnou... každopádně v Japonsku jsem zažil nejlepší koncerty mého života jak po organizační tak zvukové stránce, viděl spoustu neznámých nadprůměrně hrajících kapel a zažil taky nejhlasitější koncerty svýho života.
Tom: Tak já bych si ho hlavně chtěl celý pořádně užít. Poprvý to bylo docela těžký, člověk pořádně nevěděl, co od toho čekat, takže furt musel být dost ve střehu. Takže teď bych chtěl ty věci, co jmenuje Filip, jako nedostatek spánku, žádné jídlo a pití... naprosto hodit za hlavu a brát je jakože to tak prostě je. Jen to mačkání se v dodávce budu muset nějak pořešit, jelikož teď v Brazílii sem zjistil při jistý příležitosti, že začínám mít občas trošku klaustrofobní sklony :)) tak aby mě zas nešvihlo... hehe.
No a samozřejmě se těším na všechny skvělý kapely, který tam naživo uvidím.
Jožka: Jo jo, přišlo to opravdu jako blesk z čistého nebe – sednu k počítači, čtu maily a koukám jako blázen. Nabídka na turné. Do Japonska. A od takové legendy jako je CROW k tomu. Těším se stejně, ne - li ještě víc než poprvé. Příprava? Žádná!  Na párty nás nemůžou přepít a to nemusíme ani moc trénovat :-D - i když teď nedávno jsme po koncertě v Brně na Melodce raději přeci jen trochu trénovali za podpory MAD PIGS a litrů rumu :-D. Myslím, že s každým dalším turné jsem čím dál míň nervózní a že moje příprava spočívá v tom, že si prostě pár dní předem nabalíš věci do báglu a hotovo. Čeho se vyvarovat? Nevím, snad jen abychom se já s Tomem zase nepředváděli kolik piv vypijeme na ex. Druhý den ráno to pak nebylo nic moc :-D. V každém případě se strašně těším na lidi, které jsme tam potkali při naší první návštěvě, taky na lidi, kterým jsme dělali koncerty v Evropě, na moje oblíbené kapely, s kterýma si zase budu moct zahrát a budu je moct vidět naživo, na kvalitní čaje, spousty desek co se tam dá sehnat, obchody s figurkama, comicsama  atd.
Netěším se na nula spánku, suchou rýži se sojovou omáčkou pořád dokola od rána do večera, ale tohle jsou všechno malé věci v porovnáním se zážitkem, jakým je návštěva téhle země. 
 
4. Hardcore tam-tam zaduněl a k nám se donesla zpráva, že vás opustil
teprve nedávno příchozí člen? Proč? Uronili jste slzu?
Filip: To bych si dovolil lehce opravit - s Davidem jsme začali zkoušet už v prosinci 2007, takže zas tak úplně nově příchozí nebyl a hlavně od začátku jsme byli domluvení na tom, že spíš než stálý člen bude něco jako host - pro něj byly vždycky oproti SEE YOU IN HELL prioritnější jeho další kapely (THEMA 11, TUMMO, MOTHER) a my jsme to tak brali a počítali s tím. Odjel s náma myslím k všestranné spokojenosti evropské (2008) i brazilské (2009) turné a nesmazatelně se zapsal na našich novějších nahrávkách. Nahráním obou výše zmíněných splitů jsme uplynulý víkend naší několikaletou plodnou spolupráci uzavřeli.
Důvod jeho odchodu je jediný a není nijak kontroverzní - poté, co se David odstěhoval před rokem z Brna do Prahy a jak se rozjeli MOTHER už bylo stále těžší a těžší se na společném zkoušení a koncertování domluvit a proto se sám rozhodl skončit. Je to škoda, protože jeho styl hraní a nápady (a možná i to, že poslouchá trochu něco jiného než my) naše hraní hodně obohacovaly, ale je třeba brát věci tak jak jsou, protože jinak to nejde. Už víckrát jsme v minulosti hráli ve čtyřech a samozřejmě jedeme dál. Ale jestli někdo umí hrát na kytaru líp než já (neměl by to být tak velký problém) a chce s náma spojit svůj další osud, tak se může ozvat.
Tom: Tak to, že se David jednoho dne rozhodl odstěhovat z Brna do Práglu samozřejmě muselo vykrystalizovat v to, že taková zrada se neodpouští a že jeho pokračování v SYIH dál není možné!!
He he,a teď vážně.... :))
To, že se David rozhodl ze zcela objektivních příčin v SYIH skončit, mě osobně hodně mrzí, protože to je nejlepší kytarista, se kterým se měl tu čest kdy v kapele hrát a hraní s ním sem si vždycky maximálně užil. Jeho přínos pro kapelu byl neoddiskutovatelnej a zkrátka je to škoda. Ale holt prostě nebyl rozumnej způsob, jak v týhle spolupráci pokračovat. Já bych mu touhle cestou chtěl popřát, ať se mu maximálně daří s MOTHER, díky Davide!
Jožka: David je výborný kytarista a má velký cit pro hudbu. Odehráli jsem s ním fajn koncerty, nahráli pár válů. Jsem rád, že s námi hrál a mrzí mě, že odchází. On to prostě časově nezvládal - jezdit na zkoušky z Prahy do Brna je fakt na nic, obzvlášť když k tomu přidáš jeho další kapelu MOTHER + práci atd. Plně chápu jeho důvody odchodu ze SYIH.
 
5. Teď se přesuneme k trochu obecnějším tématům, jak vidíte českou hc / punk scénu, právě teď v r. 2010? Pohledem matadorů, kteří již mají něco za sebou ... klady a zápory českého hc / punk podhoubí ..
Filip: Když v něčem jedeš tak dlouho, tak naprosto ztrácíš schopnost nadhledu... No, ale zkusím to.
Co tak poslouchám cizí kapely, kterým děláme koncerty, tak stále ještě Čechy a Moravu chválí jako místa, kde měly během šňůry nejlepší koncerty jak pokud jde o divoké publikum, tak i o férové zacházení ze strany pořadatelů. To myslím, že o něčem vypovídá a poslouchá se to určitě příjemně. Domácí kapely vydávají hodně desek, skoro bych až řekl, že na nějakém tom světovém žebříčku jsme v počtu vydaných vinylů na jednom z čelních míst, což je super. Už jen to, že za poslední rok, dva vyšly u nás hned čtyři kompilační LP desky hovoří za vše. Líbí se mi společné kooperace deseti, patnácti nebo ještě víc labelů při vydávání desek, to taky v cizině není tak úplně časté. Pár kapel se taky letos podívá i do země, která je skoro nedobytná - LAHAR, GRIDE a INGROWING (ti už podruhé) jedou na americké turné... Insane Society je jedním z vůbec nejkvalitnějších labelů na světě (nazdar Jiří! hahaha) a samozřejmě jsou tady i další vydavatelé, co chrlí kvalitní počiny... Je docela hodně míst ke hraní, pár z nich i velmi stabilních jako Sedmička, Vrah, Yacht, Futra, Motoráj, Vegalité... a když koukneš na seznam koncertů na czechcore tak uvidíš, že hrát se dá prakticky všude a každej víkend je těch akcí hromada - to taky před deseti, patnácti lety nebývalo. A ty místa bývají většinou docela příjemný - v 90. letech se hrávalo hlavně v obrovských sokolovnách a kulturácích na padesátiwatová komba a rozšrotovaný bicí zn. Amati.... s tím se ten hlučnej a syrovej punk vyráběl fakt těžko, haha... Funguje tady pár slušných www stránek a nepravidelně vychází cca 10 nebo 15 fanzinů, to taky není špatný.
Největším záporem je určitě to, jak se některá kdysi tak důležitá témata úplně vytrácejí - obzvlášť práva zvířat, kdy v 90. letech bylo např. skoro nemyslitelné, aby někdo nebyl vegetarián nebo vegan. Nebo ekologie - třeba blokády Temelína, kdy v r. 1994/95 jsi tam mohl potkat nemálo lidí z punkové scény, zatímco dnes bys možná měl u některých problém vůbec je přesvědčit o tom, že jaderná energie není zas až tak v pohodě. A že by se jel někdo namísto letního festivalu přivázat k bráně Temelína a blokovat tak jeho rozšíření o další bloky, to zní, jak jistě uznáš, v r. 2010 jako naprostá utopie. A takhle by se samozřejmě dalo pokračovat dál a dál. Myslím, že v hraní na hudební nástroje, dělání koncertů, kupování a vydávání desek jsme docela daleko, ale často se bohužel vytrácí obsah a vítězí jen forma (a póza).
Beňo: Nejprve klady, jak už zmiňoval Filip, naše hc/punková scéna patří mezi nejlepší na světě co se týče organizování a návštěvnosti koncertů, kdy i relativně neznámá kapela (což v dnešní době myspacu a facebooku snad ani není možný) má dobrou návštěvnost, což je taky daný tím, že většina organizátorů koncertů to bere opravdu zodpovědně a na koncerty se nevyserou. Dnes nám to v Čechách připadá samozřejmý, že kapela dostane cesťák, jídlo, někdy pití, je zajištěn nocleh a někdy i snídaně – takový to servis funguje v zahraničí málokde a pokud tento servis funguje tak zase nechodí skoro žádný lidi. Kapely – díky větší dostupnosti aparátů, možnosti cestování, sledování spousty zahraničních kapel začínají své přeshraniční konkurenty dohánět a leckdy je i převálcují. Vůbec se nemusíme stydět, možná bych jen měl připomínku, že celá řada kapel hrajících technicky velice dobře to neumí na pódiu prodat, je to jaksi bez energie, zpěvák zpívá celou dobu se skloněnou hlavou nebo se dívá na bubeníka a ostatní spoluhráči tam jen staticky stojí – nechci nikoho kritizovat, ale tady je slabý místo spousty kapel...
No, za totální průser považuji vegetariánství a práva zvířat – to že se mne ptají kolegové z práce proč jsem vegetarián mne nepřekvapuje, ale že se ptají punkáči a to čím dál častěji, je opravdu průser. Pokud nevíš, proč mi to připadá podivuhodné, tak si odpověz proč tvoje kapela, ve které hraješ nebo ji posloucháš zpívá o válce, o zneužívání moci… a potom zkus chvilku přemýšlet jestli zneužívání zvířat není to stejný – všechno je to jen o lenosti.
Tom: Vůbec na tom nejsme se scénou tak špatně. Po tom, co sem viděl různě ve světě jak to tam funguje, tak co se týče ČR, tak ať už kvalitou kapel, kvalitou organizace samotných koncertů, kvalitou zázemí, backline, jídla, pití... a v neposlední řadě i atmosférou koncertů, tak bych si dovolil tvrdit, že patříme ke špičce celosvětovýho hc/punku vůbec.
No a co mě vadí? Tak hlavně cítím z některých lidí takový ty typický český vlastnosti, který se nevyhýbají ani punku, což mě sere. Tohle sem nikde v cizině nepocítil.
Jožka: Připojím se k Beňovi – taky si myslím, že HC/punk scéna u nás je jedna z nejlépe fungujících na světě a stejně jako Beňo považuji za průser veganství/vegetariánství a práva zvířat. Asi 5 let zpátky jsem se po víc jak 10 letech vegetariánství rozhodl stát veganem z důvodu absolutního úpadku těchto věcí ve scéně. V 90. letech bylo samozřejmostí to, že lidi ve scéně se zajímali o tyhle věci. Drtivá většina lidi byla vege…, dnes?! Pravý opak – být veganem = být raritou na koncertech. Je vážně smutné, když se mě lidi na koncertě ptají „A to, že nejíte maso, to je jako nějaká vaše víra, nebo proč to děláte?“. Koukám na něj s otevřenou pusou, smutně si čtu nápisy na jeho bundě – RESIST, DISRUPT, DOOM… četl někdy tenhle kořeň texty kapel co má na sobě. Jaký je pak rozdíl mezi obyčejnou diskotékou a HC koncertem?! Zábava pro tvrdé kluky a holky?! Tohle mě vážně mrzí a pořád tak nějak doufám, že se do HC jednou zase vrátí myšlenky a ideály. Snad nejsem moc naivní.   
 
6. Protože hrajete poměrně dost v Čechách i na Slovensku, jaký nový kapely jste potkali, který nám můžete doporučit? A klidně k odpovědi můžete přidat nový neznámý kapely ze zahraničí, který stojej za zmínku a rozhodně by jsme si je neměli nechat ujít..
Filip: Hrajeme většinou jen jednou, dvakrát do měsíce, ale kromě hraní taky organizujeme koncerty v Brně a samozřejmě na koncerty chodíme, takže pár tipů by bylo. Hned několik pochází z našeho nedávného výletu do Jižních Čech, kam jsme se prodrali skrz totální sněhovou kalamitu a hráli s pár kapelama, o kterých jsme do té doby vůbec neslyšeli - super byli ROTTEN BRATS z Milevska (takovej trochu DS-13 styl), MURUROA z Písku (ex-GREX, fast HC/grind sypačka), ale mě nejvíc dostali S.U.S.U. neboli STAND UP, SPEAK UP (anebo je to obráceně?) - skoro bych řekl, že je to česká verze NEGATIVE APPROACH/starých AGNOSTIC FRONT... s bývalým basákem GRIDE Dědkem za mikrofonem + ostatní členové už taky vypadali, že nejsou nejmladší. Akorát mi od nich přišlo demo, určitě se po téhle kapele podívejte! Sympatický mě přišlo i nadšení KATARAKTA a HIROSHIMA NIGHTMARE, ale možná bych na tom ještě trochu zapracoval ve zkušebně (doufám, že teď to nezní jako rady od nějakého virtuózního hudebníka).
Z lokálních záležitostí bych doporučil dvě kapely - V DOBĚ MORU (fast HC palba, ex-REAKCE NA ZMĚNU, taky se chvíli jmenovali DE TIEMPO PESTE) a RESURGO (crust, nově s Kejklou z MAD PIGS za bicíma a Pájou z FESTY u baskytary).
Líbí se mi taky dvě nové ostravské kapely co vznikly nefunkčností SHEEVA YOGA - power violence duo PRÜGELKNABE a skandinávský raw punk KULMA... super je taky demo žilinských BOILING POINT, brzo budou hrát na Yachtu, kam jsme je pozvali.
Ze zahraničí těžko říct, co je to nová neznámá kapela... Já třeba moc neholduju poslechu hudby na myspace ani stahování z netu takže mi asi hodně těch úplně nových kapel uniká a možná je zaregistruju až tehdy, když mají venku demo nebo desku a pak už asi nejsou tak úplně nové a neznámé. Možná tohle: nedávno naživo na Yachtu předvedli totálně demoliční show DROMDEAD z Venezuely, dále jsem před pár týdny objevil kapelu MERKIT z Floridy, což je těžkej neurotickej temnej hardcore/emo-violence s max. DIY poselstvím a jejich desky vypadají skvěle (sítotiskový obaly, komentáře k textům atd.)... z Brazílie jsem si na podzim dovezl štos vypalovaných cédéček nových kapel, nejvíc se mi z toho líbí dvě raw punkové bandy - DECLINIO SOCIAL a FINAL TRAGICO. Taky GIFTGAS ATTACK ze Švédska jsou dobrá bruska, sice mají pár desek venku, ale u nás se o nich, myslím, moc neví. DESTINO FINAL ze Španělska vydali loni výbornou desku „Atrapados“, špinavej záhrobní raw punk s vokálem z pekla... dřív se jmenovali INVASION. Z Japonska celá ta nová vlna hlučných kapel z Tokia okolo labelu/fanzinu Hardcore Survives - KRIEGSHOG, UNARM, DEATHTRIBE, ISTERISMO atd. A určitě by se toho našlo ještě víc.
Beňo: Abych neopakoval většinou ty stejné kapely jako Filip, zmínil bych některé staronové kapely, které mě velice příjemně překvapily – jako INSANIA (poslední deska a nová tvorba je geniální), GNU – mnohem víc stravitelnější než dřív, MAD PIGS – jak říká sama kapela: „pro punkáče moc rychlý a pro hardcoristy zase pomalý“ – pro mě suprový, nový epka ZEMĚŽLUČE – je to mnohem větší bigbít, z emo scény to jsou dlouhohrající, ale neznámí MY DEAD CAT, celkem mě zaujali i SPORTO, o kterých se zmiňuje snad každý žebříček na Silver Rocket – kdyby prodali tolik desek jako mají hlasů, tak je to nejprodávanější titul... jo, ještě mě docela překvapili HOW LONG?.
Jožka: Mě osobně poslední dobou asi nejvíc překvapila a rozdrtila MURUROA. Po jejich koncertě jsem stál snad minutu jako opařený. Tady máš pár mých tipů, co mě teď tak rychle z hlavy napadne, na ne jen nové smečky, ale i na staré bastardy co pořád zabíjí – LYCANTHROPHY, SAY WHY, NEEDFUL THINGS, MAD PIGS, TOMORROW´S HELL, SHEEVA YOGA, MOTHER, PRŮMYSLOVÁ SMRT, V DOBĚ MORU, PRÜGELKNABE, RESURGO, KORUBO, RISPOSTA, BLOOD IN OUR WELLS, MORKHIMMEL. Jinak samozřejmě kucííí jihočeští grindoví a thrashoví (INGROWING, GRIDE, LAHAR, RADIOLOKÁTOR) vládnou!!! Jsem hodně rád, že pánové z LAHAR (i když většina již dnes dosahuje důchodového věku a bez vycházkové hole by asi nedělní poobědní procházku jen stěží zvládli) to po odchodu Klouči nezabalili a pokračují dál - mikrofon v současné době ovládl jeden známý pražský striptér. Taky doufám, že se zase nějak rozjede EVIDENCE SMRTI a FESTA DESPERATO. Velká škoda je, že GUIDED CRADLE teď tak nějak hrají, nehrají.
Kapely z venku – těžko říct, je toho hodně a taky těžko říct, co je a není známé. Navíc jsem se po letech vrátil zase na začátek a ze všeho nejvíc mě stejně baví starý metal a grind, co jsem poslouchal na střední a základní škole + britcore kapely přelomu 80. a 90. let (CARCASS, NAPALM DEATH, DOOM, E.N.T., EXCREMENT OF WAR, CONCRETE SOX, AMEBIX, D. INSTINCT, HELLBASTARD, HERESY, RIPCORD…atd. - vyšla teď skvělá kniha UK HARD CORE 85 - 89 ), které jsem tehdy sjížděl spolu s metalem + si teď hodně sháním desky švédských crust smeček z 90. let, co jsem tehdy nesehnal, nebo na ně neměl love, teď jsem si třeba koupil jedny GENOCIDE SS, jedny FLESHREVELS a jedny DISPENSE co jsem neměl, sehnal jsem CD MOMENT MANIACS a pár dalších. Z nových věcí mě teď smetla deska + koncert WORMROT, což je kosti drtící grindcore ze Singapuru podobný na PHOBIA. Pak rozhodně doporučuji japonské válečníky KRIEGSHOG, UNARM, DEATHTRIBE, D-CLONE, švédské WARVICTIMS a určitě novou desku UNCURBED, což sice není nová kapela, ale před časem se rozpadli a zase dali dohromady. Nějaký čas mají venku novou desku, na které se UNCURBED vrátili na začátek kariéry a přišli s parádní metal crustovou smrští. Skvělá je třeba AGRIMONIA - kapela podobná na COUNTERBLAST, DROWN IN BLOOD je vynikající peklo z Německa v duchu BOLT THROWER. Je toho spousty.
 
7. S přibývajícím věkem ... ubývají síly a chuť pokračovat a tvořit (kapela, koncerty...), začíná se objevovat "krize středního věku"? Nebo naopak vás zástupy nových a nových tváří (teď to je trochu v ironickém podtextu, protože osobně moc nových tváří nevidím ..) na koncertech nakopávají k další práci a dávají vám sílu být stále "aktivní"?
Filip: Síly a chuť ubývají jak komu a jak kdy... inspirace se dá brát z různých zdrojů - hodně čtu fanziny (a sháním je ze všech koutů světa), chodím na koncerty, prohrabávám se svou sbírkou desek a časáků, spoustu kapel, které chci vidět naživo, se nám daří dotáhnout do Brna, taky drtivá většina koncertů, které hrajeme, je fajn a občas nějaké to turné a návštěva Japonska aspoň 1x za dva roky s kapelou nebo bez... a samozřejmě potkávání nových i starých známých po všech koutech ČR/SR i zbytku světa... tohle vždycky na nějakou dobu dobijí potřebnou energií. Taky si vem, že punk vzniknul už před víc jak třiceti lety, takže není problém potkat lidi ještě starší než jsme my (teda u nás tolik ne, ale v cizozemsku ano), co v tom normálně dál jedou a dokazují tak, že není nutné se vším skončit ve chvíli, kdy přestáváš být teenagerem. ZEMĚŽLUČ v naší zkušebně a její stoletý leader Šoty je toho chodícím důkazem...
Taky je to ale o kreativitě, chuti něco tvořit (hudbu, fanzin, plakáty...), něco organizovat (koncerty, turné) a pak sledovat, jaký to vyvolává mezi lidma ohlas/dopad. Bez toho by byl můj život určitě dost nuda. A nejde opomenout ani to, že hardcore/punk je pořád ještě (s větším či menším úspěchem) taky subkultura protestu, což byl kdysi dávno jeden z důvodů, proč jsem se o něj začal zajímat. Sice v tomhle směru ani já nejsem zdaleka tak aktivní jako dřív, ale zase mám v posledních letech zaměstnání spočívající v práci přímo s lidma z (doslova) „okraje společnosti“, která mi naštěstí nedovoluje začít trpět nějakými velkými iluzemi o společenském systému, ve kterém žijeme. A „punkové ghetto“ (kapela, fanzin, desky, koncerty, lidi atd.) je pro mě stále ještě i po těch dvaceti letech od doby, kdy jsem ho objevil, vítaným útočištěm...
Beňo: Mě teda nakopává dobrej koncert, kdy se lidi baví, paří a celkově si to užívají a vzhledem k tomu, že se v této rádoby scéně pohybuju nějakých 20 let, tak si nějak nedokážu představit, že bych dělal něco jiného. Spíše jsem zvědav, co bude za 10 let, protože když vidím svoje děti jak si vystačí s mobilem na kterým mají úplně všechno – hudbu, videa, hry, filmy... tak nevím, pro koho se budou nové desky vydávat, asi jen pro těch pár starej bláznů...
Tom: U mě je to docela naopak, chuť do hraní, makání na nových válech atd., mi vůbec nechybí. Naopak, je to pro mě skvělá forma, jak se můžu „utrhnout“ z běžnýho života. Je to taky tím, že člověk je vyhranější, hraje na lepší nástroje atd., to všechno ho posouvá dál a víc ho to baví. No a v neposlední řadě mě k tomu stále žene to, že se při koncertech potkávám se spoustou svých kámošů z celýho světa, který bych jinak moc nepotkával. No a samozřejmě to, že poznáváš nový lidi, je taky fajn.
Jožka: Já se o hudbu zajímám od 4. – 5. třídy (první kapely jako TUBLATANKA, SCORPIONS, IRON MAIDEN, WASP, ACCEPT….), v roce 86, nebo 87 (už nevím přesně) jsem byl na svém prvním koncertě – TUBLATANKA + KERN, v roce 89 jsem byl na prvním death/black/thrash metalovém koncertě, v roce 1990 na prvním HC koncertě. Je to v tom většina mého života... opustit to? A co bych pak dělal? Koukal na TV, chodil na fotbal, seděl doma a tloustl, těšil se, jak se na Silvestra ožeru, každého půl roku šetřil na nový mobil a každých 5 let na nové auto…. asi ne, zůstanu u toho, co mám rád a co mě naplňuje.    
 
8. Hardcore a děti. Myslím, že už se někde v nějakém rozhovoru s váma objevilo, ale opakování je matka moudrosti. Teď po D11 odchodu už vlastně jste kapela otců. Jak to zvládáte? Mít děti a zároveň hrát hardcore a jezdit na koncerty / tour atd.? Jaká největší úskalí přícházejí se zrozením potomků pro hardcore otce? Co na to vaše juchání manželky /přítelkyně / milenky ....?
Filip: Objevuje se to skoro v každém našem rozhovoru a já bych proto tohle téma ani tolik nerozmazával - zdá se mi, že někteří lidi jsou dost alergičtí na to poslouchat pořád dokola kecy o hardcoristech nad třicet (Beňo už brzo nad 40, haha) a o jejich problémech a strastech a o tom, jak je pro ně těžké mlátit do kytary a zároveň vychovávat potomky. Za sebe můžu říct jen to, že mám mimořádně vstřícnou a tolerantní partnerku (jinou bych ale nechtěl!) a že si ani nemyslím, že trvalý vztah a děti z něj by měly nutně znamenat to, že člověk automaticky hodí za hlavu věci, které do té doby dělal rád (spíš myslím, že je to dost blbej nápad). Jak tak sleduju své okolí a život kolem sebe, tak je jasně vidět, že udržet pohromadě fungující rodinu je v dnešní době pekelně těžké, ať už v kapele hraješ anebo ne a v našem případě to hraní neznamená o moc víc než jedno krátké turné do roka, 1-2 zkoušky do týdne a jeden víkend v měsíci na koncertech - to jiní lidi ten samý čas, co my strávíme hraním, prosedí v hospodě anebo zabijí přesčasama v práci, takže myslím, že žádným drastickým odloučením od nás naše rodiny netrpí (nemluvě o tom, že někdy je fajn chvilku se nevidět).
Jinak současným i budoucím rodičům doporučuju k přečtení knížku Toma Hodgkinsona „Líný rodič“ (jinou knížku o výchově jsem ani nečetl), když podle ní pojedete, bude vše OK.
Beňo: Já bych to zas tak jednoduše a ideálně jako Filip neviděl – každopádně nalézt soulad mezi rodinou, dětmi, prácí, kapelou a koncerty není zrovna jednoduché, což se projevuje v posledních letech, kdy termíny našich zkoušek určuje celá řada nehardcorových faktorů jako směny v práci, hlídání dětí, vaření večeře rodině atd. Nejdůležitější je si stanovit priority a popřemýšlet, jestli ti ten občasný stres, nějaká hádka a obětování velké části volného času za to stojí plus musíš být připraven na to, že nikdo doma neocení tvou novou desku do sbírky, nezapomenutelný zážitek na koncertě a ani zde nenajdeš pochopení pro nákup lepšího hudebního nástroje. Na druhou stranu s kapelou zažiješ skvělý a neopakovatelný zážitky, který ti nikdo nevezme a ani si je nikde nekoupíš.
Tom: Tak já to taky tak růžově jako Filip nevidím. Tím, jak teď nastoupila přítelkyně po mateřské do práce (pro mě zkurveně blbý práce, haha), se situace poněkud zesrala, ale v podstatě si nestěžuju. Akorát sem musel ubrat nějaký svoje vedlejší věci, kterým už nemůžu věnovat tolik času jako dřív (chlastání piva,...), kapela je na prvním místě! V podstatě veškerej svůj volnej čas dělím mezi kapelu a rodinu, na zbytek už nějak není moc čas. Nicméně pořád si myslím že svý rodině hodně dlužím. Ale sere mě že už nemám moc času a možností chodit na jiný koncerty, kde nehrajem a který bych docela rád viděl.
Jožka: Souhlas s Tomem a Beněm - zájem o kapelu, koncerty, poslech desek atd. neubývá, času je ale bohužel méně a méně. Přítelkyně, dcera, práce na směny, koncerty a zkoušky SYIH, koncerty, které organizujeme pod hlavičkou United Crusties, taky rád zajdu na  koncerty kapel, které zajímají mě, navíc teď opravuji barák, občas na pivko s kámošem Hynkem… tohle vše zkombinovat je celkem dost velké peklo! Takže mě pak občas i serou poznámky typu: „Vy vůbec nechodíte na koncerty v Brně atd.“. Jsem hodně zvědavý, až těm lidem, co tohle říkají, bude 35, budou mít rodinu atd., zda budou vůbec ještě ve scéně.
 
9. Chtěl jsem se ještě zeptat na jednu věc. Vím, že máte jakousi averzi vůči západoevropský hc/punk "scéně". Kvůli průserům a věcem, který se staly na vašich tour, klidně sem ty největší oblože napište. Myslíte si, že situace je pořád stejná nebo se to za těch pár let o fous zlepšilo? Že zase stojí za to vyrazit do Německa / Francie / Belgie a zahrát nějaký koncerty?
Filip: Počkej, počkej, zas až tak ostře bych to určitě nestavěl. Rozhodně jsme rádi za každý koncert, který nám někdo zařídí (ať už je to kdekoliv), už jen proto, že kapel jsou dnes tisíce a proto, že do toho organizátor investoval (většinou) svůj čas, energii a někdy i peníze.
Na druhou stranu při našich mnoha výjezdech po Evropě jsme občas zažili věci, které nás, když se vzájemně zkombinují a když si je zpětně promítneme, docela spolehlivě od nějakých větších expedic tamtím směrem odrazují. Možná i proto, že my sami koncerty tady v Brně už sedmým rokem pořádáme a narozdíl od mnoha našich západních kolegů nemáme k dispozici žádné granty, žádné sponzory, žádné radnicí dotované mládežnické centrum, žádný squat, kde by jsme si mohli na vlastní triko prodávat alkohol a z toho koncert dotovat. Naopak, všechno musíme krutě zacálovat a ve svém dost omezeném volném čase vyběhat. Přesto si dovolím říct, že v porovnáním s tím, co se dá někdy zažít za hranicema, poskytujeme kapelám podmínky po všech stránkách nadstandardní - od maximální propagace (a s ní související v 90% případů na Evropu nadprůměrnou návštěvnost), před jídlo/pití, spaní v bytě až třeba po kvalitní zvuk anebo ty prokleté peníze. Moc se nám pak nechce s někým venku diskutovat o tom, zda-li je anebo není v pohodě, aby kapela ujela několik set kiláků, přivezla kompletní aparát (někdy ho navíc ještě ne zcela nadšeně půjčila se vším všudy místním spolkům) a dostala za to ve finále 40 Euro a spala někde v zavšiveném sklepě na prochcané matračce. Samozřejmě se to nestává vždycky, ale na každém turné, co jsme zatím po Evropě jeli, k takovéhle situaci aspoň jednou došlo a něco z toho bezbřehého nadšení pro DIY hardcore/punkovou scénu nám to ukrojilo.
Jinak si myslím, že západní Evropa je hardcore/punkem buďto nechutně přesycená (což se ale objevuje i u nás) anebo tam prostě o to, co hrajeme my, žádnej enormní zájem není a domluvit tam šňůru koncertů je skoro nemožný (a to hlavně přes týden během pracovních dnů). A i když se ti to náhodou poté, co rozešleš stopadesát prosebných e-mailů, poštěstí, tak se může stát, že tam na tebe přijde patnáct znuděných lidí... Vůbec ale nevylučuju, že se mýlím, lidi se mění, místa se mění, možná, že jiný kapely tam mají koncerty, co jsou super, nevím... v každým případě vím, že nás hraní v zemích jako je Belgie, Holandsko nebo západ Německa většinou moc nebavilo a z toho důvodu už tam koncerty sami aktivně nevyhledáváme (něco jiného je jih Evropy - Itálie, Balkán, Francie, Španělsko, tam se nám vždycky hodně líbilo!). Jak už jsem psal výš, teď už si ani nemůžeme dovolit jet turné delší než dva týdny jednou za rok a to prvotní nadšení z toho, když přejedeš poprvé hranice a jedeš hrát do ciziny a je ti úplně jedno, že na tebe nikdo nepřišel, máme dávno za sebou, užili jsme si to někteří do sytosti už v půlce 90. let s LOS SOMMROS a s MRTVOU BUDOUCNOSTÍ a všichni pak v začátcích SEE YOU IN HELL. Samozřejmě ale když se nějaká rozumná nabídka objeví, tak ji pečlivě probereme a pokud to jen trochu půjde, přijedeme s našim potulným orchestrem zahrát v podstatě kamkoliv.
Hlavně ale se SEE YOU IN HELL máme to obrovské štěstí, že jsme v posledních 4-5ti letech dostali opakované nabídky na turné do Brazílie a do Japonska a i z toho důvodu otázku toho, jestli to v západní Evropě za něco stojí anebo ne, jaksi řešit nemusíme (což je příjemné, co si budeme nalhávat...). Čímž vůbec neříkám, že za mořem na nás chodí davy lidí! Naopak, teď naposledy v Brazílii byly na některých koncertech ty návštěvy dost tristní, ale asi je pochopitelné, že když se k tomu přidá exotika pro nás tak vzdálené země a to, že člověk může poznat zblízka punkovou scénu někde úplně jinde, kde je tolik věcí jinak než tady, zahrát si s kapelama, co jinak nikdy neuvidíš atd., tak toho samozřejmě rád využije a chytne příležitost pevně za pačesy.
Teď jsme dostali nabídku na dva koncerty do Itálie, kámoši z Agipunk nás pozvali v květnu na jejich festival Rovina Hardcore, vezmeme to ještě po cestě přes Slovinsko, tak to se samozřejmě těšíme.
Beňo: Já myslím, že je to trochu jinak, já si na každé turné musím brát dovolenou a jelikož 13 let v kuse pracuji, tak si chci dovolenou skutečně užít, protože brát si dovolenou, pronajmout si dodávku, jet na koncert 1000 km, kdy ti přijde 10-15 znuděnejch lidí a já si v deníčku odškrtnu „hrál jsem v Holandsku“, tak na to kašlu – to raději budu hrát v Čechách pro lidi, který to baví a zajímá. Každopádně je to dobrá zkušenost, člověk potom pozná, jak to funguje jinde a začne si více vážit toho, co má doma.
Tom: Já si myslím, že takhle úplně jako průser se to říct nedá. Podle mě by si to každá kapela měla zkusit. Kdo ví, jak je to teď v těchto zemích, přece jen už je to nějakej čas, co sme tam byli naposled. Já ničeho nějak nelituju, ale taky zároveň musim říct, že můj čas je příliš drahej na to, abych se táhnul někam stovky kilometrů zahrát nějakým znuděným punks, který spočítám na prstech jedný ruky! Tohle mě třeba i teď docela sralo na té Brazílii, člověk vyplácá dovolenou, prachy na to, aby tam valil zahrát a nakonec tam taky moc lidí nebylo... ale to je zas kapitola sama pro sebe... koncerty dělaný na poslední chvíli, celkově slabší organizace atd.
Pokud o nás někdo ve výše zmíněných zemích bude stát a udělá koncert, kterej za to bude stát, pak nemám problém.
Jožka: V podstatě souhlasím s tím co napsal Beňo.
 
10. To by bylo asi všechno, takže tohle bude klasická závěrečná "otázka" pro vás. Prostor k čemukoliv - plány, tour, koncerty, nahrávky atd. Díky!
Filip: Plánům s kapelou byl věnován skoro celý rozhovor, takže se nebudu opakovat. Dovolím si ale čtenáře Periferie nalákat na tři koncerty, které chystáme:
18. března přijedou GASMASK TERROR z Francie, určitě jedna z nejlepších raw punk/crust smeček, co dnes v Evropě hrají, skvělá jízda ovlivněná TOTALITÄR, MOTÖRHEAD nebo DISCLOSE... extrémně sympatičtí týpci, co narozdíl od některých přechvalovaných švédských hvězd jezdí koncerty za benzín do auta, veganský guláš, pivo a nocleh na podlaze. O den dřív jsou v Praze na Sedmičce.
10. dubna vystoupí v Brně na jediném u nás koncertě GERIATRIC UNIT z Anglie - smrtelně rychlý hardcore uragán od chlapíků, co už jsou šediví, popřípadě úplně plešatí a co už něco zažili. Dva z nich hrávali v legendě britského HC pol. 80. let jménem HERESY - pro mě je tenhle koncert splněný sen, protože HERESY byla jedna z prvních cizích HC kapel, ke kterým jsem se kdysi poprvé dostal.
24. dubna budou už výše zmiňovaní SYSTEMATIC DEATH. Opravdu přiletí jen na tři koncerty a těm, co se ptají, jestli se to vyplatí a zaplatí, odpovídám, že samozřejmě vůbec ne - nepočítá se s tím, že by se zaplatila víc než jedna letenka z pěti a Japonci jsou s tím od začátku srozuměni a neřeší to. Doufám, že jako odměnu za toto vysoce sympatické gesto (opět se nabízí srovnání s řadou stars, které bez peněz na letenky složených předem do banky rozhodně nikam nevyjedou) tady zažijí tři pořádně rozjeté koncerty... a myslím, že to bude stát zato, protože tahle žijící klasika japonského hardcore do toho jde naživo naplno a až na doraz.
Já jsem hlavně dřív, v 90. letech, pár koncertů, co se u nás odehrály a už se pak nikdy nezopakovaly (BORN AGAINST, RESIST, DYSTOPIA, CONCRETE SOX, HIS HERO IS GONE...), propásnul a doteď toho lituju... zkuste neudělat tu samou chybu!
Samozřejmě díky za rozhovor, díky za rozumné otázky a jsem rád, žes nás oslovil... Periferii držím palce! A modlím se za znovurozjetí Phobia Records ihned poté, co postavíš dům, zasadíš strom a zplodíš syna!
Beňo: Já bych asi vzkázal všem, aby se snažili o věcech ale i o sobě více přemýšlet, protože vegetariánství není nemoc, kouření na koncertech určitě není nutný (nevím kdo má rád ty smradlavý hadry druhý den), podporujte kapely nebo si vezmi do ruky nástroj a začni sám hrát.
Tom: Tady bych chtěl vzkázat jedno…dokud to jde, choďte na koncerty a dokud sem jezdí takový kapely, který se tady objeví možná taky jednou za život, nepropásněte tu šanci!!! Budete toho později litovat stejně jako teď já lituju toho, že jsem neviděl spoustu dobrých kapel, protože mě v tý době přišlo zajímavější ...  „jít se někam vypít s kolegama z práce, jít na narozeniny babičky, fotbal nebo hokej, jít na místní pouťovou zábavu, nebo jít za Mikuláše :))“
Díky za rozhovor!
Jožka: Přeji hodně štěstí s „PERIFERIA.CZ“ , kapelou a labelem - díky moc za rozhovor!