[ SEE YOU IN HELL ]

Rozhovor pro severomoravský fanzin V PROVOZU, který nikdy nevyšel - z června 2008, odpovídal Filip

1) Čau takže na začátek klasika, jak ses dostal k punku/hc, jaký byl první popud k tomu něco dělat? (zin, label, kapela, koncerty)

Dostal jsem se k němu přes metal a alternativní rock, to byly styly, které tehdy na konci 80. let byly u nás jakž takž dostupné - vycházely na deskách, občas se o nich psalo v novinách nebo hudebních časopisech, výjimečně se něco mihlo v televizi. Punk byl u nás před rokem 89 z 99% stále ještě v podzemí, neexistoval žádnej internet, žádnej myspace, žádné „punkové“ butiky s módníma hadrama, žádná distra a koncerty bývaly často pololegální. Když ti bylo těch 12-13 let, jako tehdy mně, nemohl ses v podstatě k žádným nahrávkám dostat, pokud jsi neměl starší kámoše, co ti na kazetu nahráli X-tou šumící kopii demáčů nebo živáků od H.N.F., VISACÍHO ZÁMKU, ŠANOVA, ZÓNY A nebo ZEMĚŽLUČE. O to víc tě to ale lákalo, celá tahle nedostupnost, bylo v tom něco jakože si tuhle hudbu musíš opravdu vyhledat a něco tomu obětovat. Rozhodně to nebylo nic masového nebo trendového, tak jak je tomu někdy dnes.
Pokud jde o jednotlivé aktivity, na které se ptáš, tak nejdřív to samozřejmě byly kapely, první pokusy někdy v letech 89-91 (5. DIVIZE, RANNÍ ŠOK, DEAD END, TVRDOLÍN...), žádnej hudební ani textovej zázrak to nebyl, ale zato nasazení a nadšení enormní, měli jsme i pár koncertů se střídavých (ne)úspěchem. Naplno se to rozjelo až z kraje roku 1994 s MRTVOU BUDOUCNOSTÍ, která vydržela do jara 2000 a od jara 1999 až doteď se SEE YOU IN HELL.
Fanzin jsem zkoušel dělat nejdřív sám někdy v r. 91 pod těžkým vlivem a inspirací tehdejších podzemních tiskovin Sračka, Malárie, Šot nebo A-Kontra, měl se jmenovat Ze sklepa, ale nakonec nevyšel. Skoro v tu samou dobu jsem se ale dal dohromady s dalšíma lidma (anarchopunx přáteli z gymplu, kam jsem tehdy chodil) a společně jsme začali vydávat Brněnskou vrtuli, které vyšla čtyři čísla v letech 91-92. Kromě časáku jsme dělali různé demonstrace za práva zvířat, proti náckům, podporovali jsme i různé ekologické blokády nebo happeningy Hnutí Duha a Dětí Země, dělali jsme sbírky na psí útulek (a brigády v něm), chtěli jsme se pustit i do dělání koncertů, ale to nám nějak nevyšlo, co pamatuju. Pak jsme se trochu nepohodli, někdo se odstěhoval, někdo z toho vypadl a já jsem v létě 1993 začal dělat Hlubokou orbu, už sám. Zatím vyšlo 26 čísel, číslo 27 se plánuje teď na konec léta, to bude 15ti leté výročí, trochu ten čas letí...
Label vznikl zároveň s fanzinem Brněnská vrtule, tehdy jsme společně s už zkušeným a protřelým Šot Records zrealizovali vydání kazety AGATHOCLES. Když pak začala vycházet Orba, změnil se i název na Hluboká Orba Records a já jsem vydal první dva tituly - kompilační kazety Noise Extremists a Punx Picnic. Pak vyšlo ještě několik dalších kazet a label postupně usnul. Později se etiketa Hluboká Orba Records objevila i na nějakých deskách M.B. a SYIH, ale vždy to byly kooperace, nikdy jsem žádnej vinyl nevydal sám a to platí i o žhavé současnosti, kdy jsem se podílel na deskách DEMARCHE, STOLEN LIVES nebo RISPOSTY. Teď plánuju přihodit nějaký peníz na kompilaci „Spalte Brno na prach“, kterou dávám dohromady za účasti 12ti lokálních kapel a cca 15ti labelů, ale nic dalšího neplánuju, chci si od vydávání a distra trochu odpočinout.
No a konečně koncerty - různé pokusy byly už během 90. let (třeba v prosinci 93, když se v Brně otevíral první Mc Donalds, tak koncert a demonstrace proti tomu), ale naplno jsme to zkusili spolu s dalšími členy MRTVÉ BUDOUCNOSTI až v r. 98, kdy jsme pod hlavičkou Hardcore Hell Crew zorganizovali 4-5 akcí v Brně pro kapely jako GRIDE, TELEFON, TWISTED TRUTH, HIBAKUSHA, LIES AND DISTRUST, BALACLAVA... pak dlouho, dlouho nic až v r. 2003 jsme společně (teď už lidi ze SYIH) ještě s Mirkem, tehdejším zpěvákem FESTY a provozovatelem labelu Ultima Ratio rozjeli United Crusties. Doteď (momentálně už bez Mirka) máme na triku skoro 50 koncertů pro hrubým odhadem celkem nějakých 150-200 kapel od Argentiny, Brazílie, Mexika, přes USA, Japonsko, Rusko, Balkán až po nějaké prakticky všechny státy západní Evropy a samozřejmě od nás. Kompletní seznam jsem zrovna teď dával dohromady pro booklet k výše zmiňované kompilaci, tak až vyjde, tak tam si můžete přečíst víc.
Jinak všechny tyhle aktivity jsou logicky provázané a pro mně znamenají hlavně prostor pro realizaci vlastních nápadů, kreativitu, komunikaci, zapojení se... myšlenku do it yourself uvedenou do praxe, bez které by žádnej hardcore/punk nefungoval - aspoň ne v takové podobě, která by mě bavila a zajímala.

2) Jaké byly začátky zinu? Myslím že teď je Hluboká Orba asi nejznámější a nejkvalitnější HC/Punkový zin u nás, čekal jsi že to tak dopadne když jsi psal první číslo?

No, dík za kompliment... radši bych teda byl označovanej za časák, kterej někoho inspiruje a motivuje. Myslím, že to není o „známosti a popularitě“ a pod slovem kvalita se taky dají představit hodně rozdílné věci. První číslo Orby mělo formát A5, množilo se na normální kopírce a náklad mělo pár set kusů. Jestli jednou bude „nejznámější“ jsem tehdy určitě neřešil, ale co vzpomínám, určitě jsem s ním měl plány pokračovat co nejdýl, protože mě to hodně bavilo (a stále baví) a věděl jsem, že to nebude záležitost jednoho, dvou čísel. Původně měla Orba vycházet každé tři měsíce, což bylo hodně ambiciózní a samozřejmě neudržitelné, vydrželo to snad první 3-4 čísla. V té podobě, jako „vychází“ (jednou číslo za rok a půl až dva roky je trochu ostuda, ale častěji to prostě zvládnout nejde) teď - formát A4, kvalitní ofsetovej tisk, velkej náklad (800-1000 kusů) je to záležitost až posledních pěti let, předtím vypadala Orba mnohem punkověji, víc jako dělaná na koleně. Ale on to pořád 100% DIY punkový fanzin je, to akorát někteří lidi z něj někdy zbytečně padají na prdel a dělají z něj jakousi „bibli scény“. Někdy je to příjemný, někdy je to sranda a jindy je to otravný. Nemyslím si, že by Orba byla něco víc než jiný fanziny a názory v ní jsou pořád jen názory konkrétních normálních lidí (pankáčů jako jseš ty nebo kdokoliv jinej z masa a kostí), stejně jako v kterémkoliv jiném plátku a tak by taky měly být brány. Ani ne jako zbožňování a ani ne jako něco, na co se musí (často ne moc konstruktivně) útočit za každou cenu.

3) Máš vůbec přes všechny své aktivity čas na to číst i jiné ziny? Které čteš nejraději?

Samozřejmě, nejen čtu, ale často i distribuuju... myslím, že vzájemná podpora spřízněných fanzinů je normální. Jsem vášnivým čtenářem Trhaviny, Drunk Nach Osten, Smrti, Noise Masteru, Buryzone, Cerelitidy, Bloody Mary, Bakterie... ze zahraničních Agitate, Maximum RnR, Profane Existence, Ripping Thrash, Seven Inches To Freedom, Dömd, Abolishing Borders From Below, Ploppy Pants, We Gonna Fight a mnoho dalších... fanziny jsou fajn.

4) Co si myslíš o tom že Haubert(Visací Z.) nazval svou knihu Hluboká orba…obšlehl to od tebe nebo to má jinou souvislost, zajímal by mně tvůj názor na celou tuhle věc. Teda pokud sis ji vůbec všiml?

Nějak moc jsem nad tím nespekuloval, na název Hluboká orba nikdo copyright nemá a kdoví, zda-li to vůbec pojmenoval podle mého časáku. Mimochodem ještě před tím, než začala Orba vycházet, existovala kdesi na Pardubicku undergroundová kapela stejného názvu... nějak to neřeším. Knížku jsem nečetl, pouze jeden úryvek a moc mě to nebavilo, myslím, že Haubert stejně jako celej VISACÍ ZÁMEK zastydl někde v hlubokých (možná proto ten název?) 80. letech, v časech takového toho „infantilně-gymnaziálního humoru“, kterej tehdy měl svoje kouzlo, ale dnes se mi to zdá trochu jak křeč a zkostnatělá relikvie. Málokterá z předrevolučních kapel to zvládla táhnout dál aniž by se zcela neztrapnila, ten skok po r. 89 byl příliš velkej - napadá mě jen ZEMĚŽLUČ (se kterýma máme mimochodem tu čest sdílet jednu zkušebnu), UŽ JSME DOMA a ZNOUZECTNOST, kapela VISACÍ ZÁMEK k nim rozhodně nepatří.

5) S tvou nynější kapelou (SYIH) jste už obrazili pěkný kus světa, jsi hrdý na to že je o vás takový zájem?

Slovo „hrdost“ ve mě vždycky evokuje texty ORLÍKU, tak nevím... spíš bych řekl, že jsem rád (ale ano, asi v tom něco té hrdosti bude taky). Ale ono to s tím zájmem možná není tak horký jak si představuješ, někdy je to hraní někde ve sklepě pro 30 vypitých zombies, kterým kdybys tam namísto nás pustil vysavač, tak si to užijou úplně stejně. Celé je to hodně o tvé vlastní aktivitě, o tom, co jseš hraní (nebo labelu nebo fanzinu nebo dělání koncertů atd.) ochotnej časově a finančně obětovat, je to o tom nebýt osel a umět si věci nějak zorganizovat, umět komunikovat, řešit nejrůznější problémy a celé to pár let vydržet, pak se většinou výsledek dostaví... Občas čtu narážky na kapely jako GRIDE, SEE YOU IN HELL, THEMA 11, GUIDED CRADLE atd. jakože už jsou moc „hvězdy“ a že to mají hrozně jednoduchý, zatímco malé a neznámé kapely nikdo neposlouchá, nikdo jim koncert neudělá atd. To mi přijde naprosto mimo - všechny tyhle kapely jsou především samy hodně aktivní, turné jim neorganizuje žádnej manažér ale jen ony samy, často jsou to právě ony, co dělají koncerty i pro druhé (viz. my a United Crusties, Ethan z GC a jeho akce na Sedmičce, Marek z Themy a Instinct Agency), fungujou v tom už X let, zatímco ty „malé a neznámé“ kapely to často za rok, dva vzdávají hned jak narazí na první problémy. Každá kapela byla přeci někdy malá a neznámá a pokud to „dotáhla“ (mluvíme pořád o punku, což v našem případě znamená jen to, že nám desky vycházejí v trochu větších nákladech - pár tisíc - než dřív a že jednou za rok hrajeme turné v cizině - rozhodně se tím neživíme!) někam dál, tak z 90% jen vlastní aktivitou - samozřejmě za podpory dalších lidí, ale pořád čistě v rámci D.I.Y. punkové scény.
Možná ještě stojí za to zmínit, že kamkoliv jedeme ven na turné, tak jdeme brutálně do mínusu, protože i přesto, že o nás je „takový zájem“ není možné z peněz za koncerty zaplatit letenky do Brazílie nebo Japonska a i teď, když jsme jeli na jihoevropské turné společně se SHEEVOU YOGOU jsme se vrátili s prodělkem ke třiceti tisícům... takže ono to s tou popularitou vážně tak horké není. Na druhou stranu tohle jsou jen detaily, hraní i všechny ty věci okolo nás všechny v kapele maximálně baví, je to skoro celej náš život a i když už se věkově všichni blížíme 30-35 rokům, tak to neplánujeme zabalit a ani nějak měnit naše fungování do budoucna.

6) Kde na tour se ti nejvíce líbilo? Vím že jste teď byli mimo jiné v Brazílii a předtím v Japonsku, jaké to tam bylo? Jsou rozdíly mezi scénou u nás(v evropě) a tam?

Líbilo se mi skoro všude, těžko to nějak porovnávat, každé turné a skoro každá země, kterou navštívíš, má něco do sebe, navíc spousta (poslední dobou bych řekl, že i drtivá většina) našich domácích koncertů je taky super, takže to není jen o tom ježdění do ciziny. Pokud na koncert dojde aspoň trochu rozumnej počet lidí (klidně i 30), pokud jsou v pohodě, přátelští, komunikativní, pokud je vidět, že je naše produkce baví a pokud je v klidu i organizátor, pak není co řešit a tak jsme to měli zatím skoro vždy a všude. A protože jsme všichni i nadšení punx, tak pokud hrajeme s nějakýma našima oblíbenýma kapelama nebo máme čas a možnost nakoupit si hromadu desek, tak to jsou další bonusy navíc. Na každým turné je perfektní, že na nějakou dobu vypadneš z toho zaběhnutého kolotoče „běžnej život-rodina-práce“ a že tě to odpálí naplno jinam - mezi pankáče, do squatů (no, to někdy úplná výhra není, ale my máme naštěstí většinou jen pozitivní zkušenosti), na koncerty každej večer... a pokud to je někam do exotického neznáma jako v našem případě do těch dvou zemí, na které se ptáš, tak se to všechno ještě násobí.
V Brazílii byly některé koncerty pořádně divoké, lidi maximálně vstřícní, hráli jsme s výbornýma kapelama jako ARMAGEDOM, LOBOTOMIA, DEATH FROM ABOVE, ATROZ nebo DISKONTROLL, hodně jsem si to užívali a bylo to o dost uvolněnější a divočejší než Japonsko, kde to byla chvílema trochu křeč - nejvíc asi kvůli komunikační bariéře a celkové odlišnosti jejich kultury a úplně odlišného fungování skoro všeho, na co si vzpomeneš. Ale oproti tomu jsme tam hráli s ještě lepšíma kapelama než v Brazílii (PADLOCK, FRAMTID, NK6, SU19B, CONTRAST ATTITUDE, AGE, ACROSTIX, DERIDE, CROW, CONGA FURY, DISCLOSE...), na mnohem lepší aparáty, nakoupili si tam víc desek a celkově to bylo ještě exotičtější. Obě země byly super a momentálně řešíme dilema, kterou z nich si napodruhé vybrat na další turné v r. 2009. Ale i v Evropě jsme měli spoustu skvělých koncertů, hlavně poslední výše zmiňované jihoevropské turné bylo nad očekávání dobré - fajn to bylo třeba ve Vídni, ve Skopje, v Římě, v Burgosu nebo v Bordeaux. Před pár lety některé koncerty v Anglii a ve Skotsku společně s HOMO CONSUMENS stály taky za to a pro jistotu ještě jednou - skoro nic nemá na koncerty u nás!
Jinak do Brazílie se snad koukneme podruhé v roce 2009, ale nechci to zakřiknout.

8) Jak se ty sám podílíš na chodu kapely, myslím tím třeba tvorbu písniček, shánění koncertů apod?

Vymýšlím většinu hudby a textů a domlouvám skoro všechny koncerty/turné... ale pro to, aby kapela mohla pořádně fungovat potřebuješ zajistit ještě spoustu dalších věcí (zkušebna, auto, www stránky, distribuce atd.), u kterých to máme více méně spravedlivě rozdělené mezi všechny - na tyhle věci ses ale bohužel neptal, takže to vypadá, že všechno dělám já, což naštěstí není pravda.

9) Jaký máš názor na politiku? Myslíš že je v pořádku když kapela zpívá o politice nebo se dokonce podílí na politických aktivitách?

Na stranickou politiku negativní, na tu mimoparlamentní od různých hnutí, sdružení, neformálních spolků atd. vesměs pozitivní, snaží-li se o nějakou autonomii, rozšiřování práv lidí „dole“, bojují-li za lidská práva, ekologii, práva zvířat... to většinou silně podporuji. Spoustu let jsem byl aktivní v brněnském NESEHNUTÍ (www.nesehnuti.cz) a i své současné dvě práce jsem si vybral s cílem dělat něco spíš užitečného a smysluplného - pracuju jako vedoucí terénní sociální práce v romském ghettu tady v Brně a jako právník ve sdružení, co pomáhá narkomanům.
Pokud kapela zpívá o politice a na žádných politických aktivitách se nepodílí (uznávám, že u nás toho bohužel moc, co by člověk mohl s čistým svědomím podpořit, není), tak mi to přijde trochu divné. Kdyby všichni crusteři, co jim tak moc leží v srdci válečné konflikty (soudě dle textů a obalů desek), podpořili občas demonstraci proti umístění amerického radaru, tak by to nebylo špatný... o kdysi naprosto samozřejmých tématech v hardcore/punkové scéně jako vegetariánství/veganství radši ani nemluvím.

10) Provozuješ label Hluboká Orba rec. Řekni prosím něco víc o svém labelu, jaké kapely na něm vychází, kam až se tvé věci dostaly a taky snad nějaké rady pro lidi kteří by se taky do něčeho chtěli pustit a neví jak na to…

Už jsem o tom myslím napsal dost v první otázce, pokud se do něčeho takového chcete pouštět taky, tak nejdřív bych radil zkusit nějaké kooperace (možností je spousta) a pak teprve rozjíždět něco většího, samostatnějšího. K labelu nutně potřebuješ i distro (většinu desek, co vydáváš, neprodáš, ale vyměníš je za jiné s jinými vydavateli a ty se pak snažíš prodat), takže je to i o tom prodávat desky na koncertech nebo poštou, někdy je to zábavný, někdy moc ne. Kapely, co jsem v posledním roce-dvou spoluvydával, byly snad všechno ty novější, co na vinylu většinou debutovaly (RISPOSTA, STOLEN LIVES, DEMARCHE, PRŮMYSLOVÁ SMRT...), měl jsem jednu dobu celkem dost peněz ze dvou pracovních úvazků, co mám a tak jsem si říkal, že část vrazím právě do tohodle. Teď bych si od spoluvydávání dal rád na chvíli oddech z více důvodů.

11) Jaké kapely rád posloucháš? Tuším že máš slušnou sbírku desek, kolik jich tak máš, nějaké skvosty kterými by ses rád pochlubil?

Oblíbená otázka... na vášni k hudbě je tahle scéna založená, což si mimochodem myslím, že je naprosto v pořádku. Poslouchám a kupuju nebo si vyměňuju toho strašně moc, první punkovou desku jsem si koupil v roce 1989 (singl VISACÍHO ZÁMKU), takže o přísun hudby nemám nouzi, stačí šáhnout do sbírky a oprášit něco, co jsem X let nedržel v ruce. Fakt nevím, co z toho teď vypíchnout. Moc nedávám současnou módní vlnu crustu ať už v podání „emo-crustových“ kapel anebo takovej ten „Motörhead-crust-rocknroll“ styl a vůbec mě trochu přestaly bavit s tím související kapely ze Švédska nebo z Portlandu a všemožné jejich kopie, je toho strašně moc a spousta z toho nemá ani špetku autentičnosti a je to až nepříjemně a nekriticky populární. Něco málo z toho dávám, ale spíš jen ty „otce zakladatele“ jako TRAGEDY, první nahrávky FROM ASHES RISE anebo z toho druhého soudku třeba SKITKIDS. Co mám rád už spoustu let, je japonskej hardcore snad ve všech podobách, od špinavého crust/d-beat bordelu FRAMTID, CONTRAST ATTITUDE, BATTLE OF DISARM, KRIEGSHOG, COLLAPSE SOCIETY, CROCODILE SKINK, DISCLOSE nebo ABRAHAM CROSS, přes neuvěřitelně nadupanej, energickej, lehce metalickej a kapku pompézní Burning Spirits styl JUDGEMENT, DEATHSIDE, PAINTBOX, FORWARD, CRUDE, ETAE, PADLOCK, CROSSFACE... a nemůžu samozřejmě zapomenout na naprosto neuchopitelné a jinde na světě nezahratelné záležitosti jako GAUZE, NK6, HAMMER... nebo temný crust/metal inspirovaný anglickýma kapelama 80. let, ze kterých velmi autenticky vycházejí AGE, ZOE, SOCIETIC DEATH SLAUGHTER nebo ACROSTIX. Zkuste něco z toho sami, třeba vás to bude taky bavit. Poslouchám samozřejmě i tunu jiných věcí z celého světa, ale Japonsko je aspoň pro mně (nikomu to nevnucuju) v 90% vždycky trefou do černého, i když jde o úplně neznámou kapelu. A od LP „Umět se prodat“ jsou japonské kapely tou největší inspirací při vymýšlení hudby SEE YOU IN HELL.
Pokud jde o sbírání desek a chlubením se skvostů ve sbírce... nemám problém se o tom bavit, ale radši v nějakém okruhu podobně „postižených“ (pro někoho). Jinak to někdy vypadá, že lidi, co si desky rádi kupují, jsou pitomci, co jen hromadí a konzumují nějaké kusy plastu, vyhazují za ně tisíce korun a zajímá je jen hudba a chlubí se a vyvyšují nad druhými atd. atd. Takže mám takový nepříjemný nutkavý pocity, že než o tom začneš mluvit, musíš nejdřív obsáhle vysvětlovat, že ne, že si ty desky kupuješ prostě proto, že se ti ty kapely líbí a že ti nestačí si to jen stáhnout někde z netu nebo vypálit na CD, protože obal (s textama) a ten nosič považuješ za pevnou součást díla, že bez toho to není ono... něco jako mít obraz originál a jako mít obraz třeba jen vyfocenej, tak asi je v tom rozdíl, ne?
Kazet mám okolo patnácti stovek, vinyly jsem ještě nikdy nepočítal, ale bude to asi v tisících (logicky když si je kupuju od roku, ve kterým se někteří čtenáři tohodle fanzinu narodili), cédéček mám oproti tomu málo, ty mně příliš neberou. Od časů, co valí E-bay, už ani to kupování raritních nebo míň dostupných desek není, co bývalo, to mělo romantiku v tom, žes někde venku (u nás bohužel nikdy moc nefungovaly) prohrabával v kdejakým second handu s vinylama regály a tam jsi nějakej ten skvost, většinou velmi levně, objevil nebo byl někde zapadlej v distru nebo sis ho vyměnil s nějakým z druhýho konce světa. Musel ses v tom trochu orientovat, být do toho opravdu zažranej a dalo se narazit na perfektní věci za srandovní cenu a když s tím bylo spojený i jistý procento úsilí anebo šťastné náhody, tak o to byl výslednej pocit radostnější. E-bay to na jednu stranu hodně zpřístupnila všem, co mají dost peněz a přístup k internetu, na druhou stranu vyhnala ceny některých desek do absurdních výšek. A ten pocit hledačství a objevování se z toho úplně vytratil, je to normální burza, kde koupíš vše od auta až po singl DISCLOSE... mně to nepříjde moc punkový, ale párkrát už jsem si tam taky něco koupil, teď už ale dlouho ne.
Když už teda musím, tak pár věcí jen tak z hlavy aniž bych do těch polic teď koukal - věcí, co mám doma a co nemá úplně každej - třeba staré polské punkové desky - první singl DEZERTER, kompilačky „Fala“ a „Jak Punk To Punk“, singl TZN XENNA... ale toho vycházely tisíce, takže to nějaká velká rarita není... první singl (a skoro vše, co vydali potom) od TOTALITÄR, skoro všechno na vinylu od BATTLE OF DISARM, hodně věcí od DISCLOSE, úplně všechno (až na dvě kompilačky!) od ACTIVE MINDS, skoro všechno na všech nosičích od CRIPPLE BASTARDS (ale teď už mě posledních pár let vůbec nebaví), snad vše na vinylu od SEEIN RED... skoro kompletní diskografii exotických labelů Tian An Men 89 a Darbouka (vinyly od kapel z Číny, Arménie, Litvy, Gruzie, Iránu...). Předloni jsem byl v Birminghamu a tam v takovým tom klasickým ošuntělým obchodu s jazzovejma deskama snad z 50. let ještě ležela nenápadná hromádka 2nd hand singlů - vše originální pressy věcí jako DISCHARGE (prvních pět singlů!), PARTISANS, G.B.H., MAU MAUS... po dvou-třech librách. No, neváhal jsem. Nebo na turné v Brazílii jsem od Wiltona z DESASTRE dostal originální press LP LOBOTOMIA (i když v naprosto zdevastovaným stavu - nevadí)... Z těch úplně úchylnejch věcí mám třeba dvouvteřinovej split singl NAPALM DEATH/ELECTRO HIPPIES, LP DROPDEAD, co má drážky vylisovaný zevnitř ven, split LP ACRID/LEFT FOR DEATH s vinylem ve tvaru listu z cirkulárky, kompilační singl na Lengua Armada Records, co má jako obal složenej a potištěnej ubrousek...

12) Zpěvák SYIH je docela slušně počmáraný, máš i ty tetování nebo piercing, jaký máš na to názor?

Nemám. Něco se mi líbí, něco ne, image se snažím nepřeceňovat, důležité je hlavně to, co má kdo v hlavě. Líbí se mi tradiční japonské tetování členů yakuzy (barevný kytky, kapři, draci, hadi).

13) A něco závěrem, kdyby to náhodou někdo četl…

Tak doufám, že to budeš číst aspoň ty, díky za zájem a přeji hodně energie do vydávání fanzinu! Kontakt na SEE YOU IN HELL je www.seeyouinhell.cz nebo www.myspace.com/seeyouinhellthrash, pokud mně nebo nám chcete něco sdělit, klidně se ozvěte.